Proč měla padnout vláda 0

Dnešní pád vlády je sice nešťastná událost, která jde proti srsti mnohým, zvlášť při myšlence toho, jež tu čeká na uchopení moci, znamená ale také konec trápení aparátu, který v posledním měsící rozhodně neměl sílu provádět tolik nutné kroky, které slíbil voličům.

Zamysleme se nad událostmi posledního doby – (ne)odovální Vesecké, rozporuplný Lisabon, radar stažený z hlasování, rozpory ohledně zdravotnické reformy uvnitř koalice. Ani na jednu z těchto dnes zásadních otázek neměla vláda dostatek sil odpovědět a ovlivnit je. Topolánek se pravděpodobně držel s Veseckou v šachu, Lisabonská smlouva je dnes dost nejistým podnikem při sněmovním hlasování. A to se nemluví o radaru – je veliká škoda, že byl stažen z jednání a hlasování – jednoduše protože koalice neměla dostatek hlasů – je pravdou, že definitivní zamítnutí by nebylo o nic lepší.

Co je obrovskou škodou je velmi opožděná vzestupná tendence ODS a kabinetu. Z Mirka Topolánka se stal po prohraných podzimních volbách konečně politik – začal se chovat slušně, vyjadřovat se věcně, k věci a s racionálním postojem – jako mezinárodní politik a ikona českého předsednictví se ukázal v nejlepším světle. S premiérem šla celá vláda, ostatně ukázalo se to i na průzkumech volebních preferencích. Přestože vycházejí rozdílné výsledky co do rozdílu mezi ČSSD a ODS, oba měli něco společného: lidé opět považovali ODS jako stranu schopnou vést tuto zemi. Podle mě by v případě dostatečné silného mandátu (už od minulých voleb bohužel pouze ve snu) mohla ODS spolu s koaličními partnery dosáhnout velmi slušných výsledků.

V tuhle chvíli je potřeba nevnést do správy této země chaos a dotáhnout do konce předsednictví, připravit se na eurovolby a zkusit získat co nejlepší preference do předčasných voleb. Mé osobní přání je aby se ultra-egocentrická a populistická politika Jiřího Paroubka obrátila proti němu. Lidé slyší na to, když se o ně někdo postará a zajistí jim bezstarostný blahobyt – snad ale mají dost hrdosti aby ze sebe nenechali dělat nesvéprávné. I Paroubkova nafoukanost už začíná překračovat hodně mezí i pro středové a levicové voliče.

V tuhle chvíli jde o to vyvinout co největší snahu o to, aby při předčasných volbách nebyly pravo-středové strany v příliš slabé opozici a nenechali zde vládnout KSČSSD – donedávna mi to přišlo jako špatný vtip nebo hrozný sen, teď je to ale hrozící realita.