Poslední dobou čtu novější díla a autory, jedna z nich je klasické dílo od ruského autora Alexandra Solženycina. Solženycin je trochu netradiční autor, je známý svou tvorbou především z politických důvodů. Popisoval situaci v Sovětském svazu v padesátých letech i jindy a dlouho žil v emigraci. Další jeho známé dílo je Souostroví Gulag.

Netradiční je kvůli jeho stylu psání. Text není umělecký, jazykově bohatý nebo stylově vytříbřený. Je strohý, přesto živý, popisný a názorný. Jednoduše sděluje myšlenky svých hrdinů a přímo, bez popisů a zbytečných průtahů popisuje okolí, situace a děj.

Jeden den Ivana Děnisoviče vypráví o jedom dni politického věžně I. D. Šuchova. Je vězněn řadu let v pracovním táboře na Sibiři. Solženycin názorně ukazuje, jak vypadal život vězňu, v jakých podmínkách žili. Nezaujímá k tomu vlastní názor, je na čtenáři, aby si udělal svůj obraz z vylíčené situace.

Klíčovým prvkem knihy jsou hodnoty. Kniha končí jakoby dobře, I.D. se povede ten den spousta věcí (dostane dvě porce polévky, udělají více práce, neonemocní), při bližším pohledu na věc se ale odkrývá smutná skutečnost, kam podobná situace člověka dožene. V knize sám Šuchov zmiňuje, že už ani neví co by se svobodou dělal, že na ní nemá proč myslet, akorát by na to v táboře dojel. Všechny postavy jsou smířeny se svým osudem uržet se naživu uprostřed pustiny.

Šuchov neměl ani špetičku tabáku a neměl ani vyhlídku, že by dnes nějaký sehnal dřív než večer. Proto byl při čekání tak napjatý a připadalo mu, že po tom konečku cigarety v tuhle chvíli touží snad víc než po samé svobodě.

Týden doma po operaci mám klid na všechno co normálně nestíhám, včetně knížek. Připravil jsem si něco z povinné četby i něco současného. První věcí je asi největší počin Johna Steinbecka – Hrozny hněvu. Musím říct, že mě naprosto dostala, je to něco, co by si měl přečíst každý. Děj jen nastíním, je to příběh rodiny z Oklahomy, které utíká na západ kvůli neúrodě. Jejich farmy koupí banky a musí opustit svoji zemi. Bohužel netuší, že na západě je čeká ještě větší cesta strastí.

Knížka dýcha hodnotami, takovými, které by měli být v každém z nás. Není to patetické, naopak každá stránka je velmi autentická. Steinbeck mimochodem vůbec nepřeháněl, právě naopak, aby ho lidé neobvinili s pribarvení si reality. Asi nejdůležitějším motivem celého příběhu je sílá vůle a jednota rodiny. Všechny postavy jsou odhodlány uspět, či později přežít, tam kam putují a mění kvůli tomu celý svůj život.

Další zajímavou věcí je podstata člověka a země, kterou obdělává. Patří k sobě, země bez člověka není nic jako člověk bez ní. Dneska to mnoha lidem může připadat hloupé, pokud to berou doslovně. Má to druhý rozměr: člověk má žít v souladu s přírodou, využít jí a zároveň se o ni starat. Má s ní spojit svoji duši a vědet o ni.

Mnohým knížka přijde politicky zaměřená. Kdo to chce v tom vidět, určitě uvidí. Jde v ní ale o něco jiného, o souboj přirozeného práva na to žít svobodně, o právo mít majetek a starat se o něj, o právo mít rodinu a zajistit ji.

Něco se těžko vystihuje slovy, můžu vás ale ujistit, že potom, co dočtete poslední řádek zůstanete úplně bez dechu.

Jeden z posledních víkendů jsem neodolal užít si teplého odpoledne venku a vyrazil jsem na procházku. Nebyl bych to já, aby mě to nezavedlo do knihkupectví, kde dokážu trávit hodiny. Tentokrát jsem měl náladu na něco známého, něco co mi chybělo, a hlavně anglicky.

Nakonec padl výběr na tři knihy – Hrozny hněvu od Johna Steinbecka, Palahniukův Fight Club a právě Jatka č. 5 od Kurta Vonneguta. Poslední dvě měli v skvélém paperbackovém vydání od vydavataleství Vintage. Takhle kvalitně a vkusně zpracovanou obálku moc v Čechách nevidím. Steinbecka jsem si vzal jako jednoho z mých povinných školních autorů, které je radost číst.

S knížkama jsem náladový a trvá mi tak pět deset stran než chytnu tempo a vrhnu se do knížky. U Slaughterhouse Five (četl jsem to v angličtině přece) mi to trvalo tak stránku jednu. Vonnegut vypráví poutavě, vážně i vtipně. Ironie těch nejděsivějších momentů, které jsou přitom úplně k smíchu je úplně absurdní. Chápu, proč se o této knížce říká, že je to jedna z nejlepších protiválečných knih. Po každé stránce ve vás sílí přesvědčení, že je to všechno zbytečné, nelogické a šílené.

Dokreslen paralelou, kdy se hlavní hrdina tolik vzdálí od světa, že se v něm může přesouvat v čase, vás příběh přesune do zcela jiného úhlu pohledu, kdy se sami dokážete přemístit v čase a s nadhledem vidět, co se tu vlastně na světě děje.

Přehled

Knížka je soubor novinových článků, esejí a jiných děl od Karla Čapka. Většina je datovaná z 30. let. Společné mají téma, jak již vyplývá z názvu. Vybrány jsou Čapkovy články, které se zaobírají politickými poměry, ideologiemi, obzvláště totalitami jako je nacismus a komunismus a obecně společností. Soubor sestavil Ivan Klíma a myslím, že je to rozhodně povedená kniha, která může zajímat kohokoliv, kdo má zájem o veřejné dění.

MImo velmi známé články jako “Proč nejsem komunistou” v knížce nalezeneme reakce na dobové události, vyjdáření Čapkových názorů, kde velmi často nadčasově dokázal posoudit situace a úvahy nad dalším směřováním českého národa.

Snad už jen citát pro ukázku:

Myslící a poznávající duch nemlčí nikdy, ledaže se zřekl myšlení a poznávání…Není jiného předpisu pro myšlení než myslet správě, kriticky, úplně a přesně…Není v zájmu inteligence ani těch druhých, aby byla poručena hierarchie, která staví statky duchovní nad všechny jiné. Není to v zájmu inteligence, neboť tím zaniká její duchovní provorozenectví; není to v zájmu druhých vrstev, neboť kulturně nivelizovaná inteligence přestává plnit určité povinnosti, na nichž závisí většina hodnot vyššího řádu. Řeknu to tak: Selže-li vzdělanost, nepřijde ke slovu “průmerný” člověk, prostý a řádný muž, sedlák, dělník řemeslník se svým normálním rozumem a mravním zákoníkem, nýbrž přihlásí se k životu cosi, co je hluboko pod ním, element barbarský a násilný, který začne dělat z kulturního světa paseku.

Čapek dokázal věci vysvětlovat, popsat je zajímavým způsobem, který přes své triviální vyjádření skrýval věci, které mnohým ušli.

Přehled (kdo nechce číst více)

• Kratší novela od amerického autora Johna Steinbecka.
• O dvou kamarádech pracujících po farmách, kde si vydělávají a jdou dál.
• Drobný chytrý a mohutný idiot, který většinou udělá průšvih, kvůli kterém musí utéct.
• Nehodou zabije manželku farmáře, kde pracují, utíkají.
• Konec a zvrat. George, ten chytřejší, zastřelí Lennyho.
• Živé dialogy.

Hlubší pohled

Nebudu příliš rozebírat děj, neboť knížku si každý přečte za jedno odpoledne a seznam výše vám dá určitý přehled. Chtěl bych se mnohem radši zaměřit na téma, obsah a smysl díla. Steinbeck je známý svým líčením bežných lidských osudů, které jsou ovládány osudem a pracují se světem okolo nich podle toho, co jim nabídne. V některých románech jsou tyto osudy tragické a těžké (např. v jeho nejlepším díle Hrozny hněvu).

Pro Steinbecka je klíčová vzájemná lidská komunikace a pochopení. V jeho příbehu je velmi důležitým aspektem vzájemné poznání, důvěra a spolupráce. O myších a lidech obsahuje dva velmi výrazné prvky – samotu a sny. Každá z ústředních postav má své sny, které by si chtěla v budoucnosti splnit. Velké či malé, jsou to cíle, kterých chtějí dosáhnout a není důležité jak jsou významné pro ostatní postavy. Například Lennieho sny jsou naprosto titěrné ve srovnání s Georgovými, přesto jsou pro postavu velmi důležité.

Z mého pohledu je kniha o tom, že v životě se člověk má snažit o naplnění svých představ, poznávat lidi okolo sebe a spolu s nimi si navzájem pomáhat a v poslední řadě o smíření s událostmi, které nám předurčí osud a se kterými nic neuděláme.

Přehled

• Kniha je analogií k Homérově knize Odyseus.
• Hlavní hrdinou je Leopold Bloom, žijící jeden den v Dublinu, kniha kopíruje děj Homérova Odyssea.
• Blooms se v knize potkává se svým synem Telemachem, kterého představuje Štěpán Dedalus, hrdina Portrétu Mladého umělce (jiné dílo od Joyce).
• Netradiční a různé vyprávěcí metody, kniha zkouší různé styly. Poslední kapitola je bez interpunkce, používá metodu proudu vědomí.
• Obrovská slovní zásoba, bohaté charakteristiky, humor
• Pokud budete knihu číst, naučíte se vše o anglické a irské literatuře, je totiž plná odkazů na nejrůznější autory.

Hlubší pohled

První klíčovou záležitostí je struktura díla. Kniha je rozdělena na 18 částí. Zvláštností je, že každá část či epizoda má svůj zvláštní styl vyprávění, specifickou slovní zásobu a téma. Román je nesmírně složitý a je v něm mnoho skrytých významu. Sám Joyce řekl, že se dílo stane nesmrtelným, protože poskytuje dostatek materiálu pro literární teoretiky na roky bádání. Sám jsem četl knihu s několika učebnicemi historie vedle sebe a Homérovým originálem, množství navazujících prvků je pozoruhodné. Pro bežného čtenáře je četba možná až frustrující.

V mnohých ohledech je kniha pro Joyce odraz jeho vlastních zkušeností. Snaží se popsat svět jak jej vidí on (sám v mladí prošel překotnou změnou pohledu na svět). Štěpán Dedalus zosobňuje jeho alter-ego. Hlavní hrdina Leopold Bloom je maďarský žid, který ztratil národnost i víru (podobně jako Joyce).

Pokud si budete chtít přečíst Odyssea, nejlepší je začít s Portrétem mladého umělce, které v prvé řadě představí Dedala, v druhé řadě vám napoví, jestli zvládnete prvních padesát stránek Odyssea.